aneb 3 pevné body v dnešní bouřlivé době
Ve čtvrtek 7.2. se sešli v Art of Change zájemci na přednášce Petra Kadlece v rámci cyklu Umění druhého poločasu.
„Životní idealista a stále ještě optimista“, jak sám sebe Petr Kadlec představil, se ve své poutavé přednášce zaměřil na to, co pomáhá lidem zvládat rychlost a náročnost změn v dnešní době. Přednášku opíral o poznatky neurověd, jejich studium absolvoval v USA v roce 2010.
Použití moderních metod znamenalo zásadní změny v našem poznání o tom, jak naše mysl pracuje. Vědci mají možnost vidět v reálném čase co se v mozku děje a nemusejí se tak spoléhat výhradně na subjektivní výpovědi zkoumaných osob. Zjistili například, že i ve spánku mozek intenzivně pracuje, zpracovává denní události a zařazuje je do kontextu předchozích zkušeností a znalostí.
Jako tři opěrné body, které pomáhají člověku prospívat a zvládat životní výzvy uvedl:
1. Vnímání a chápání světa kolem sebe.
V tom nám pomáhají znalosti zkušenosti a kritické myšlení. Dnes jsme vystaveni záplavě informací, které se snaží nás ovlivnit víc než kdy jindy v historii. K tomu, abychom se v nich vyznali a nenechali se manipulovat nám pomůže:
-
Odstup (postojový a časový) a možnost probrat věc s někým jiným
-
Uvědomit si kontext (širší souvislosti)
-
Ověřování informací z jiných (nezávislých) zdrojů
2. Vnímání a chápání sebe sama
Souvisí s vnitřní stabilitou a mentální odolností. Vědět jaké hodnoty jsou pro mne důležité a uvědomit si jejich žebříček je téma, kterého se často v cyklu U2P dotýkáme. A není nové. Už nad vchodem do věštírny v Delfách byl nápis: poznej sám sebe.
Petr Kadlec se věnoval tomu, oč člověk usiluje, co mu dává smysl. Poukázal na dva směry.
-
Usilujeme o uspokojení: získat od světa maximum toho, co nás uspokojuje
-
Usilujeme o naplnění: dávat světu to, co má hodnotu pro ostatní
● Uspokojení spojují neurovědci s endorfiny, nervovými přenašeči, které jsou podobné opiátům. Mají krátkodobý účinek a jsou návykové. Aby působily, jejich dávka se musí zvyšovat. Typickým představitelem činností, které je vyvolávají jsou takzvané adrenalinové aktivity, kterým by se mělo spíše říkat endorfinové.
● Naplnění je spojováno se serotoninem a dopaminem, nervovými přenašeči, kterým se laicky říká „hormony spolupráce“ a působí, když člověk vnímá, že jeho aktivity mají hodnotu pro druhé.
3. Vnímání a chápání ostatních.
Že jsou vztahy s ostatními důležité nikoho nepřekvapí. Mne zaujal poznatek, že vztahy nejsou externí, ale stávají se součástí nás samotných. Tedy mají na mne vliv i když dotyčná osoba nebo osoby nejsou přítomny. Pozitivní i negativní. Je třeba tedy dávat pozor jako vztahy budujeme a vyhýbat se těm toxickým.
Co zjistili neurovědci v této oblasti? Petr Kadlec uvedl dva poznatky:
-
U osamělých lidí se mění chemická rovnováha v mozku. Přichází o dopamin a serotonin. To vysvětluje chřadnutí lidí, kteří postrádají sociální kontakty.
-
Vyloučení ze sociální skupiny způsobuje sociální bolest. (Například šikana ve škole.) Ta aktivuje stejná centra bolesti v mozku jako bolest fyzická. A má stejné důsledky. Naopak fyzickou bolest lze mírnit sociální blízkostí. Což skvěle dělají maminky s dětmi.
V závěrečné diskusi měli přítomní možnost probrat s přednášejícím individuální situace a doplnit přednášku svými vlastními zkušenostmi.
Více o programu Umění druhého poločasu najdete na webu u2p.cz.
30. března pořádáme další akci pro poločasovníky. Zveme vás na jednodenní interaktivní seminář Cestovní mapa druhého poločasu, během kterého si vyjasníte svou vizi pro druhý poločas a naplánujete, jak ji začít žít.