Představme si, že jsme postaveni před rozhodovací úkol – máme vybrat jednu z více možností. Může to být prostá volba, máme-li si například jít zacvičit, anebo v klidu odpočívat s notebookem. Nebo se musíme rozhodnout, jestli rozšířit náš obchodní tým o jednoho, žádného nebo více členů, anebo jakákoliv jiná volba.
Zamyslíte se kratší nebo delší dobu, podle náročnosti úkolu, a vyberete si. A nyní: kdo se to vlastně rozhodl? Hloupá otázka? Byli jsme to my. A je to skutečně tak jisté? Jak vlastně náš mozek provádí výpočet nejlepšího rozhodnutí? To, co o tom současná neurověda soudí, se dá zjednodušeně vykreslit takto: zvažujeme-li jednotlivé varianty řešení, soupeří vlastně v našem mozku různé neuronální okruhy reprezentující konkrétní výběry, a mnohdy tento souboj nemáme pod kontrolou a vnímáme teprve výsledek – vítězný scénář. Ten pronikne do našeho vědomí právě tím, že zvítězil, a navíc nám zpravidla poskytne krásnou a propracovanou legendu o tom, proč vyhrál. Důležité na tom je, že proces výběru nemáme pod kontrolou – čím rychleji a intuitivněji se rozhodujeme, tím méně víme o různých stránkách své osobnosti, které za nás provedly výběr.
Psychologové by mohli dlouho vyprávět o tzv. primingu, tedy o víceméně nevědomé preferenci, která ovlivňuje naše rozhodnutí, mnohdy o velmi zásadních věcech. Vybrali jste do svého týmu člověka, o kterém soudíte, že je velmi schopný a bude přínosem. Jak jste na to přišli? Intuice? A nemá ten člověk náhodou nějaký rys obličeje stejný jako někdo, kdo vám byl velmi blízký? Toto je velmi přímočarý příklad primingu, ale i takové se dějí. O tom, kolik si náš mozek dokáže vymyslet „objektivních“ důvodů, proč zrovna teď nepůjdeme cvičit, se ani nemusíme zmiňovat. Tak jak se tedy rozhodovat, může-li náš mozek najednou pojmout několik rozhádaných bytostí, a my chceme mít skutečně naše kontrolované rozhodnutí, za kterým si můžeme stát?
Odpověď je v podstatě jednoduchá a triviální. V případech, kdy zvolení nějakého řešení má závažnější důsledky, ať už pro nás, nebo naše okolí či firmu, navykejme si na strukturované myšlení, kdy se snažíme přesně ohodnocovat vážená kritéria výběru. Zní to jednoduše, ale kdo to skutečně umí, a kdo to skutečně dělá? A přitom pouze tato analýza dokáže odhalit a zablokovat ty části naší osobnosti, které nemusí být zrovna nejobjektivnější. A právě to se učíme a trénujeme v pokerových rozhodovacích hrách.
autor: Petr Jeřábek
Nejbližší trénink rozhodování proběhne 25. 1. v Praze, přijďte hrát a učit se.