Jazyk naděje ve zpětné vazbě
Daniel Pink, známý americký autor a řečník v oblasti byznysu, začal jeden ze svých nedávných příspěvků výrazným tvrzením:
„Většina lidí poskytuje zpětnou vazbu úplně špatně. A kvůli tomu přichází o obrovskou příležitost růst.“
Člověk by se mohl divit, proč tomu tak stále je, když tolik organizací masivně investuje do budování kultury otevřené zpětné vazby. Firmy znovu a znovu zdůrazňují principy zpětné vazby, posílají zaměstnance na školení a vytvářejí nástroje i platformy, aby bylo dávání a přijímání zpětné vazby snazší. A přesto to nestačí.
Proč tomu tak je? V Art of Change věříme, že hodnotná zpětná vazba není jen o naučení technik nebo poskytnutí vhodných nástrojů. Samotné dovednosti, jak poskytovat pochvalu nebo konstruktivní zpětnou vazbu, jsou poměrně přímočaré a snadno se učí. Existuje několik osvědčených metod a modelů a s trochou praxe je většina lidí dokáže používat efektivně.
Skutečná výzva je v nastavení mysli – mindsetu. Potřebujeme si vážit dvou věcí zároveň: výsledků a lidí. Kim Scott v knize Radical Candor to označuje jako potřebu vybalancovat zájem o druhého „care personally“ a otevřenou komunikaci „challenge directly“.
Lídři s tímto nastavením mluví jazykem naděje. Když oceňují svůj tým, ať už za malé kroky nebo za velké úspěchy, jejich slova nejsou jen prázdným povzbuzením, jsou užitečná tím, že konkrétně popisují, co udělal člověk dobře. A když mluví o tom, co je třeba zlepšit a proč, dělají to otevřeně a s respektem, stále v tom stejném nadějném tónu. Nevyžadují dokonalost, ale oceňují pokrok. To, že jsme schopni se posouvat dopředu, v nás naději přirozeně podporuje.
Věříme, že mindset se dá rozvíjet, jen trochu jiným způsobem. Potřebuje prostor pro sebereflexi, bezpečné prostředí mezi kolegy, kteří čelí podobným výzvám, inspirativní příběhy a samozřejmě příležitosti k praxi.
Za roky naší práce jsme viděli, jak lidé dokáží proměnit svůj přístup ke zpětné vazbě. Namísto vyhýbání se zpětné vazbě, prohlubování problémů špatně zvolenými slovy nebo nabízení prázdných frází se naučili zdokonalovat jak dovednosti, tak i nastavení mysli. A tím nakonec zvýšili vzájemnou důvěru, ochotu si naslouchat, ale i výkonnost a zapojení.
